Chyba, kterou už nikdy neudělám

Dneska ráno jsem přemýšlela nad tím, o čem napíšu dnešní blog. Měla jsem v hlavě jedno téma, ale pak se stalo něco, o co se prostě musím ihned podělit.

Udělala jsem chybu v angličtině.

Dopoledne jsem měla lekci se svojí lektorkou Beccou, rodilou Britkou, která žije v Londýně. Míváme spolu pravidelné konverzační lekce, protože ano, i lektoři si musí nějakým způsobem udržovat svoji úroveň. Je fajn mít někoho, koho se můžeme zeptat, když potřebujeme zjistit něco z britské kultury nebo ohledně jazyka. A navíc jsme obě lektorky, takže mít s kým sdílet zkušenosti a příběhy z lekcí je k nezaplacení.

Jako každý týden, tak i dnes jsme probíraly všechno možné - od filmů až po sociální sítě. Lekce s ní jsou vždycky uvolněné a hodně se nasmějeme. Vyprávěly jsme si i nějaké zážitky se studenty, o tom, jak připravujeme lekce a jak je super, když se nám povede studenta otevřít, aby s námi komunikoval.

Pak jsem jí vyprávěla o jedné situaci, která se mi stala, a popsala jsem ji jako chybu, kterou už nikdy neudělám. A co jsem řekla? „That was a mistake I'll never do again.“ Proč? Vždyť vím, že „mistake“ se pojí s „make“. Učím to svoje studenty jako jednu z nejčastějších chyb, a pak ji udělám taky? Možná šlo o nějaký momentální zkrat, možná jsem přemýšlela moc dopředu, dost možná jsem nepřemýšlela vůbec. Ať už bylo důvodem cokoliv, bylo to venku. Tu chybu jsem si uvědomila v momentě, kdy mi vyšla z pusy. Ale co jsem udělala potom? Neomluvila jsem se, neopravila jsem se, prostě jsem pokračovala ve vyprávění dál.

A co udělala Becca? Nepozastavila se nad tím, neokřikla mě, neřekla mi, že tam mám nějakou chybu. Prostě mě poslouchala a pak zareagovala na celou historku. Na tu chybu v tu chvíli už nejspíš úplně zapomněla. Pochopila mě a bez problému mi rozuměla, i když jsem to neřekla úplně správně.

A o tom to je. Chyby děláme všichni. Nestydím se za ni, prostě se to stalo. Svět se točí dál. Kolikrát se nám stane v češtině, že o něčem mluvíme a použijeme špatnou předložku nebo něco špatně vyskloňujeme? Můžeme být v jazyce sebelepší, ale prostě čas od času děláme i základní chyby. Ani my lektoři nejsme chodící učebnice nebo slovníky. Důležité je, že nás druhá strana pochopí.

Až se příště budete bát něco říct jenom kvůli tomu, že by to mohlo být špatně, tak se zkuste zeptat sami sebe: a co jako? Možná tam bude nějaká chyba, ale svět se nezboří. Můžu si myslet, že tuhle chybu v angličtině už nikdy neudělám, můžu si na ni dávat pozor, jak chci, ale zaručit to nemůžu.

A pokud vás zajímá, o jaké chybě jsem mluvila s Beccou, tak to bylo přijetí žádosti studenta o přátelství na sociální síti. Tady jsem si jistá, že tuhle chybu už neudělám. Ale o tom třeba někdy příště :)